Na začátku srpna jsem si naplánoval návštěvu tří táborů oddílů z Moravskoslezského kraje. Při výběru jsem byl vázán termínem a také jsem chtěl splatit starší dluhy, kdy jsem návštěvu oddílům již dříve slíbil, ale zatím neuskutečnil.

A hned v úvodu musím konstatovat, že to byl velice příjemný den a zároveň takové pohlazení na duši pro člověka, který přeci jenom na táborech strávil několik desítek let svého života a může srovnávat. Málokdy se mi podaří vidět během jednoho dne tři suprové tábory, umístěné v pěkné lokalitě, s připraveným kvalitním programem, s týmem nadšených vedoucích, a s hromadou spokojených dětí.

Hned první tábor Lesanů Karviná mě příjemně překvapil. Nedaleko Kozlovic v podhůří Beskyd se uprostřed lesů nachází stanový tábor. A v něm se zastavil čas někde kolem roku 1850. Celý tábor je věnován staročeským zvykům, jak je přináší kalendářní rok, a navíc se ocitáme v atmosféře rumunského Banátu mezi českými osídlenci. Vedoucí a děti v kostýmech, vše je podřízeno motivaci. Prostě tábor má úžasnou atmosféru a musím přiznat, že originálnější námět na táborovou hru bude hledat člověk jen stěží.

Druhý tábor Orion Hlučín zvolil prověřenou klasiku pro námět celotáborové hry – Hobita. Tábor se nachází na břehu řeky Moravice v Oderských vrších. Opuštěnější místo budu hledat jen stěží, nejbližší vesnice je vzdálená snad 4 km po lesní asfaltce. Táborem mě provází Matouš Chlebiš – Smíšek. Ukazuje mi celé zázemí tábora, kuchyň, jídelnu, stany, a hlavně jejich skladový systém – bedny vyrobené na míru. Jak vtipně prohlásili v kuchyni, nyní mají i bedny na bedny.

Poslední zastávka mě přivádí do podhůří Jeseníků do Široké Nivy, kde táboří oddíl Klubka Šenov. Opět obdivuji originální námět celotáborové hry – Břicháčci na cestách. Kdy ve vesničce Dolíkov se ztratili veškeré zásoby jídla, a táborníci se snaží shánět potraviny. Táboru vévodí veliký model celotáborové hry, kdy hrací destičky jsou vytištěné na 3D tiskárně a také stříbrná socha jedlíka. Pobaveně poslouchám vedoucí, kteří mi líčí, kolik věcí se dá stihnout těsně před odjezdem na tábor.

Jsem moc rád, že jsem navštívil právě tyto tábory. Obdivoval jsem hlavně vedoucí, kteří dokázali připravit pro své děti úžasné prázdniny. Nikdy mě nepřestane fascinovat, co se dá vyrobit, připravit, sehnat a zorganizovat pro akci, která trvá „jen“ dva až tři týdny.  Všem vedoucím patří veliký dík, protože bez nich, bez jejich nadšení a nasazení by tábory nemohly proběhnout.

Standa Prais