Nápad na uspořádání zahraniční akce měla moje manželka už dlouho...ale že to bude Švýcarsko, mi přišlo jako vyložená utopie. Od začátku jsem byl k této akci poněkud zdrženlivý a ani jsem se nepřihlásil. A když mi řekli, že tam poletí letadlem, to už bylo vyložené sci-fi. Nakonec jsem musel dát „holkám“ (manželce a dceři) za pravdu - na jejich porovnání - čas strávený na cestě plus cena toto vycházelo opravdu nejlépe. Potom přišlo rozhodnutí z Roztok o přidělení dotace a bylo rozhodnuto. JEDEME, tedy LETÍME. Byl jsem moc rád, když mě ještě do skupiny vzali, byť už mi museli letenku dokupovat dodatečně.

Nejlepším termínem byl víkend v září se státním svátkem a ředitelským volnem ve všech „našich“ školách. Ve středu (27.9.) jsme opravdu seděli v letadle, skupina 16 tomíků z Roudnice nad Labem letí do Švýcarska, do Basileje. A za devadesát minut jsme vystoupili na mezinárodním letišti Basel – Mulhause, které se nachází na francouzském území. První noc jsme přespali v hostelu v Basileji, dopoledne navštívili světoznámou katedrálu Münster a po poledni nastoupili do ICE expresu směr Bern. V hlavním městě jsme jen přestoupili a pokračovali do Vispu a odtud úzkorozchodnou zubačkou Matterhorn Gothard Bahn do Zermattu, který byl cílem naší cesty. Všichni jsme měli Swiss Travel Passy, díky nimž jsme mohli cestovat všemi vlaky.

Zermatt je město bez automobilů...tedy skoro. Jezdí zde jen komerční elektromobily. Zermatt leží v nadmořské výšce 1600 metrů a nad ním se tyčí majestátní hora Matterhorn (4 478 m.n.m.). Ubytování jsme měli zajištěno v „mládežnickém hostelu“ Schweizer Jugendherbergen a už na letácích nabádají k navazování hovorů a další komunikaci v prostorách společenské místnosti a v jídelnách. Opravdu, i personál se nás vyptával, odkud jsme a co se nám tady líbí a jak nám chutná.

Teď už vím, proč nám mladí říkají „boomři“. Jazyková bariéra je opravdu velká a bez našich mladých bych nevěděl prakticky nic. Všechno nám vykomunikovala moje dcera Jíťa. Od letenek, přes zajištění ubytování, dokoupení večeří a dalších služeb. Vždyť náš oddíl ani nemá bankovní kartu pro platby v zahraničí.

Navštívili jsme muzeum Matterhornu, velmi působivé. I tady platí jako vstupenka náš Swiss Travel Pass. V kině muzea při promítání černobílého filmu o zdolávání hory a následném neštěstí při zpáteční cestě první výpravy nikdo ani nedutal.

Vyjeli jsme si nejdelší podzemní lanovkou na Sunnegu, dolů šli pěšky a vykoupali se v jezeře odrážejícím Matterhorn. Úžasný zážitek. Nezapomenutelným zážitkem ovšem byl výlet na Gornergrat, který leží ve výšce 3 100 m.n.m. Nahoru jsme jeli zubačkou a dolů šli pěšky. Počasí bylo přímo exkluzivní, celé ty čtyři dny bylo modré nebe a krásně slunečno. I když jsme tu cestu dolů celou nedali, bylo to fakt náročné, ale stálo to za to. Každý fotografoval Matterhorn, který se odrážel v jezeře Riffelsee (2 757 m.n.m.) a potom jsme šli opravdickou „divočinou“, všude jen skály, hory, ani žádné rostliny, žádná civilizace.

V neděli jsme si po snídani zabalili věci, stáhli povlečení a odevzdali u recepce, tady to je hostel, ne hotel. Poslední fotografie Matterhornu a poslední procházka městem Zermatt na nádraží. Ve Vispu jsme stihli IC expres (počkali na náš spoj) přímo do Basileje a odpoledním letadlem se vrátili do Prahy. Neuvěřitelné - snídaně v Zermattu, oběd v Basileji a večeře už doma. Byla to skvělá akce. Těm mým holkám vyšlo úplně všechno, všechno, co si spolu naplánovaly, včetně počasí. Stálo to spoustu peněz, ale i díky dotaci od naší Asociace TOM jsme tuto zahraniční akci mohli uspořádat. Byl jsem moc rád, že jsem se mohl zúčastnit a na dětech bylo vidět, jak jsou spokojené a rovněž plné nevšedních a mimořádných zážitků.

Vratislav Florián – Hroch, vedoucí TOM 19029 Klubu lesní moudrosti