Bylo, nebylo. Psalo se 21. července léta Páně 2013, na věži kostela právě odbila druhá hodina, když  kočí práskl do koní a náš kočár se vydal na cestu. Zastavil se až u velké louže jménem Ordějov. Odtud nás naše nožičky nesly k našemu známému místu, k  vesnici, jež pro letošek nesla název Kudlova Lhota.

Když se všichni nastěhovali do svých stavení, nastrojili se občané do svých krojů a všem to moc slušelo. Děvčata jak malovaná a mládenci jako květ, zkrátka radost pohledět.

Všechny občany přivítali členové obecní rady v čele s rychtářem Knoflíčkem. Když se všichni přivítali, byli občané rozděleni do gruntů. Bylo jich celkem pět: Mlynářovi, Sedlářovi, Dráteníkovi, Hrnčířovi a Kovářovi. Pak proběhlo seznámení s tím, jak to u nás na vesnici bude chodit. Úkolem našich gruntů bylo vydělávat grošíky a za ně si pořizovat pozemky. Kromě toho jsme se dozvěděli něco neuvěřitelného, že v naší vesnici strávíme ne 14 dní jako obvykle, nýbrž celý dlouhý rok. 

Každý náš táborový den se totiž proměnil v jiný měsíc. Co všechno jsme za celý ten rok prožili, bylo by na dlouhé povídání. Tak například v lednu jsme stavěli sněhuláky a klouzali se v plavkách po ledě. V únoru nesměla chybět zabijačka a v březnu vynášení Morén a pochovávání basy.

V dubnu jsme se vydali za čarodějnicí Melvínou, v květnu jsme zase postavili májky a došlo i na nějaké to vyznání lásky. V červnu se sušilo seno, v srpnu jsme pekli chleba. V září za námi přijel otec Josef, aby nás pozval na svatováclavskou pouť, v listopadu tu byl zase otec Martin, jenom místo bílého koně přijel v modré felicii.

A když se rok ke svému konci nachýlil, udeřila vojna. Protože ale všechno dobře dopadlo, sešli jsme se všichni u posledního táborového ohně živí a zdraví. A co by to bylo za rozlučku s rokem bez pořádné zábavy.  Celá vesnice se sesedla, aby společně zavzpomínala na všechno, co za celý rok prožila, a hlavně aby se všichni dozvěděli, jak to s jejich grunty dopadlo.

Tím nejlepším a nejbohatším se stal grunt Mlynářů v čele s pantátou Vojtěchem, panimámou Kristýnou, obecním sympaťákem Peťou, obecním bavičem Jendou, Míšou, Aničkou a Verčou.  A pak už se jenom, jedlo, pilo a hodovalo až do bílého rána.

P. S. Kdo se chce dozvědět o naší obci více, může se to dočíst v naší obecní kronice.

Ta bude k mání na našich oddílových stránkách www.tom1419.org.

A ještě dovětek: Jménem naší obecní rady (vedoucích) děkujeme všem, kdo se jakkoliv podílelina životě naší obce. Těm, kdo nám ji postavili, našim milým kuchtičkám a kuchtíkovi za jejich úžasnou péči o naše žaludky, pánům závozníkům za bezchybný provoz naší obecní drožky, oběma pomocníkům našeho občana Jendy a v neposlední řadě taky třem stařenkám za jejich nečekanou noční návštěvu J. Největší díky pak posíláme „Tomu nahoře“ za to, že na nás tentokrát neseslal žádné trakaře, ale jenom samé sluníčko.

A zazvonil zvonec, a našeho roku na vsi byl konec..

Jan Žalčík, TOM Otrokovice