Posunuli jsme psanou historii Oparenského mlýna k roku 1684!

Ondra
Asociace

Od pana Jana Rösslera, spoluautora publikace Lovosice: paměť města, jsme získali nejen dosud neznámý snímek našeho mlýna (obr. 1), ale také typ na zásadní informace k jeho historii. Ty obsahuje článek Josefa Stössela, vydaný v roce 1935 v ročence litoměřického vlastivědného spolku, který popisuje jednotlivé zajímavosti Oparenského údolí při putování z Velemína do Malých Žernosek. (Stössel, Josef. Das Wopparner Tal, in 11. Jahrbuch der Arbetsgemeinschaft für Heimatforschung in Letimeritz, Leitmeritz 1935.) Pozornost věnuje zejména mlýnům, přičemž podrobné informace k osobám jejich majitelů a jejich historii čerpá především z matrik.

K nejstarší historii našeho mlýna poznamenává: Konradmühle neboli deutsche Mühle byl původně nájemním mlýnem lovosického panství. V roce 1684 se do mlýna přiženil Georg Mitschka, který si vzal vdovu po nájemci Georgu Allyovi.  Právě jeho příjmením Stössel vysvětluje název mlýna. Naznačuje, že příjmení Allya v názvu Allya Mühle se do česky psaného pramene interpretovalo jako nářeční zjednodušení  názvu Allemann Mühle. Allemanni bylo tehdy běžné obecné pojmenování etnických Němců a v česky psaných pramenech se mlýn tím pádem začal vyskytovat pod názvem \\\Německý mlýn\\\, což vedlo zpětně k označení mlýna v německy psaných pramenech jako \\\deutsche Mühle\\\. 

Vedle této konstrukce považujeme ovšem za pravděpodobnou také druhou variantu, kdy v jazykově smíšené oblasti na národnostní hranici bylo pro zjednodušení orientace užíváno v názvech rozlišení podle národnostní příslušnosti. Tak u nedalekých Lovosic nalezneme vedle starších Českých Kopist také mladší Německé Kopisty. Je však nutné mít na zřeteli, že pojmenování vsí \\\česká\\\ či \\\německá\\\, které se nám dnes jeví jako jednoznačný odraz etnické příslušnosti jejich obyvatel, souvisí v případě vrcholně středověkých vsí často pouze s názvem právního pořádku, kterým se tyto vsi řídily.  Jako právo české bylo označováno nepsané právo ústní dohody, na jejímž základě poddaný nedědičně spravoval vrchnosti polnosti a k nim příslušnou usedlost.  Za poskytnutou možnost obživy odváděl vrchnosti naturální platby či byl poslušen službou a je evidentní, že prostor pro různý výklad těchto povinností i jejich navyšování byl v tomto případě značný. Naproti tomu právo německé, neboli zákupní, bylo kodifikované zpravidla zakládací listinou a garantovalo poddanému dědičný nájem polností a usedlosti za pevně stanovené platby.  Většinou měl nájemce také právo se svolením vrchnosti půdu a k ní náležející usedlost prodat nebo ji svobodně odkázat. Při založení nové vsi také určovalo lhůtu, po kterou byl poddaný od těchto povinností osvobozen, aby mohl veškerý zisk reinvestovat do hospodářství. Od této lhůty - lehoty se také odvíjí další název řady vsí: Lhota.

Ale zpět k Oparenskému mlýnu, k době, kdy se z vrchnostenského nájemního mlýna stává mlýnem poddanským:
Mlynář Georg Mitschka zemřel v roce 1711 ve věku 54 let. Jeho dcera se v roce 1712 vyvdala do Chudoslavic, do hospodářství Franze Gertlera a mlýn o jednom mlecím složením se stoupou převzal Mitschkův syn Johann Jakob Gertler. Ten ho s několika pozemky odkoupil v roce 1751 za 400 zlatých od lovosického panství. Smlouvou byl ovšem dále zavázán plnit předchozí poddanské povinnosti, tj. ročně semlít pro lovosické panství 40 korců obilí, 20 korci vykrmovat 2 prasata a odvádět půl druhého korce hrubé mouky v naturáliích (Hundsmehl).  Nutno dodat, že v té době zde měli nařízeno semílat poddaní z Oparna, Chotiměře, Dobkoviček a Kletečné. Johann Jakob Gertler zemřel v roce 1772 ve věku 50 let. Měl dvě dcery, z nichž jedna se provdala v roce 1773 za Heinricha Rössela, kantora z Jestřebí, druhá, Mariana, se provdala za Josefa Wanschuru, syna mlynáře ze sousedního Černodolského mlýna (Schwarzthaler Mühle), který se tak stal majitelem našeho mlýna. Po něm podědil mlýn syn Anton, který zemřel v roce 1848 a záhy vnuk Josef Wantschura, který zemřel v roce 1860. Od roku 1881 vlastnil mlýn Konrad Wünsche, který tu i během první světové války udržoval mlynářskou a pekařskou živnost. Po něm má mlýn také své druhé pojmenování. Hospodaření se vzdal ve prospěch svého staršího syna Josefa a odešel na výminek. Zde historie sepsaná Josefa Stösselem končí. Zatím není jasné, proč mlýn záhy převzal jen o něco mladší syn Rudolf, vyučený mlynářskému řemeslu v roce 1914. A další otázky čekají na zodpovězení.  Nově objevené pozůstatky staršího náhonu, který se odpojoval od Milešovského potoka těsně pod Švýcarským mlýnem (dnes Spáleným mlýnem) a směřoval v délce téměř 1km po jeho pravobřežní k našemu mlýnu naznačují, že historie mlýna je by mohla být ještě starší a komplikovanější. Vždyť sousední Černodolský mlýn pod hradem Oparno, je připomínán jako \\\Vchynický\\\ nebo též \\\Pracharovský\\\ již v roce 1569. A také dva náhrobníky osmi obětí moru v roce 1680, z nichž ten, který se v údolí zachoval, patří mlynářce a další patřil patrně mlynářské chase, dávají tušit, že mlynářská tradice v Opárenském údolí sahá hluboko před rok 1684.

Helena a Kamil Podroužkovi: Vracet paměť krajině – edukační projekt Střediska environmentální a kulturní výchovy A-TOM ČR Opárenský mlýn.
 

Projekt: Středisko environmentální a kulturní výchovy Asociace TOM ČR Opárenský mlýn byl podpořen v rámci programu Cíl 3/Ziel 3, který je spolufinancován Evropským fondem pro regionální rozvoj (ERDF).